Kamarád Ondra, zkušený kapitán a opravdový mořský vlk, se v roce 2016 chystal plout přes jižní Pacifik. Navrhnul mi, abych mu dělal posádku; neváhal jsem ani trochu!

Když jsem na mapě zkoumal, kudy s pasátem poplujeme na západ, zjistil jsem, že v našem směru leží i Hiva-Oa.

Kdo se jen trochu více zajímá o post-impresionismus, tak ví, že na tomto ostrově své poslední roky strávil Paul Gauguin. Kapitán proti mé utkvělé myšlence, udělat si pauzu zrovna tam, neprotestoval, neb po dlouhém přeplutí z Panamy jsme na chvíli někde na Markézách stejně zakotvit museli.

Po 44 dnech svízelné plavby jsme se tam dostali. Nebylo to sice elegantní doplutí, protože jsme kvůli technickému stavu našeho dvoustěžníku u ostrova téměř ztroskotali. Ale kotvu jsme nakonec v zátoce Tahauku na Hiva-Oa shodili.

V nejbližších dnech jsme se vydali hledat hřbitov, kde je Gauguin pochován. Ondra s velkým foťákem a já se svou nejmenší malbou, kterou jsem si do svého kufru na let do Panamy přibalil.  Po zdlouhavém výstupu do kopce, kdy o sebe námořnické nohy stále zakopávají, poněvadž po týdnech na houpy-hou palubě jsou najednou na pevné zemi, jsme dorazili na starý hřbitov. A tam u hrobu velkého mistra jsem se vyfotil i se svým malým plátýnkem; asi drze ale s úctou.

Později jsem po domluvě s místním malířem nechal svůj obrázek vystaven v Umělecké a řemeslné galerii městečka Atuona, kde prodávali místní řemeslníci, umělci i tvůrci různých druhů výborných marmelád.

"Výstava" byla dlouho, jelikož naše loď byla v dezolátním stavu a my objednávali náhradní díly z Tahiti a opravovali a opravovali a opravovali...